Díl 2. - Systém

30 let jsem byl starostou tohohle města. Za tu dobu jsem si vybudoval pevný systém. Lidé, vztahy, protislužby, loajalita a strach. Všechno šlo otočit v můj prospěch. Věděl jsem, komu pomoct, koho dosadit, komu dát vydělat a kdo mi za to zůstane zavázaný. Čím déle jsem byl u moci, tím pevněji jsem město držel v rukou. Řídil jsem ho jako vlastní firmu. Zakázka po zakázce. A že jich bylo. Pět, osm, deset procent. Jak šel čas, poměry se měnily a já se jim přizpůsoboval. Ale pořád kapalo. Poprvé jsem si připadal skoro jako vyvolený. Pamatuju si ten pocit dodnes. Pak si zvyknete. Z něčeho, co vám kdysi připadalo mimořádné, se stane samozřejmost.

Funkce po funkci, člověk po člověku. Každý věděl, jak to chodí. A já se rozhodně neměl špatně. Po třiceti letech už skoro nikdo neoponoval. Jedni mě potřebovali, druzí mi něco dlužili, další se báli a ostatní raději mlčeli. A já uvěřil, že město jsem já. Nesouhlas se stal neloajalitou, oponent nepřítelem. A teď kážu o respektu, slušnosti a politické kultuře. Jsem pokrytec, podvodník a slaboch. A také jsem trochu nemocný, abych nezapomněl.

A příště? Kdo mě celá léta živil, kdo dostával za to, aby mlčel, kdo si přišel k zajímavým pozemkům, kdo si mohl postavit domy a další střípky mojí poctivé práce.